V září jsme spustili soutěž o nejlepší příběh s Locusem. Cenou byl voucher do MusicBaru La Loca v Praze v hodnotě 1000,- Kč a zveřejnění příběhu zde na našem blogu. Ze všech poslaných příspěvků jsme vybrali právě tenhle. Jeho autorem je Martin Vlach z Brna. Příběh jsme redakčně upravili a nazvali:

Locus Story

Zažil jsem toho s Locusem už opravdu hodně. Používám jej několik let, ať už na keškování, autonavigaci, ukládání šikovných míst pro nocování v hamace, ale především pro plánování a GPS záznam svých cyklovýletů.

Často na kole bloudím. Je to má vlastnost, kterou vnímám s klidem jako nedílnou součást svých dobrodružství. Locus Map mě tak už mnohokrát zachránil a pomohl mi vyřešit jinak pro mě asi neřešitelné situace. Napadá mě spousta historek z mých výprav - bloudění v mlze, v noci lesem, na člunu... Původně jsem myslel, že vám napíšu některou z nich. Ale uvědomil jsem si, že za daleko největší zážitek považuji jednu v podstatě úplně triviální událost.

Jednou jsem šel podél lesa a potkal osamocené dvě malé, asi osmileté holčičky. Bylo na nich hned vidět, že jsou dost rozrušené. Zároveň ale bylo cítit jejich odvahu - nebrečely, snažily se držet, působilo to až neuvěřitelně. Přiběhly za mnou a začaly mi vysvětlovat, že jsou na nějakém orientačním závodě a zabloudily. Už dlouho nemohou najít cestu, vůbec nevědí, co dělat, kam jít.

Ukázaly mi mapku, ve které jsem se ale vůbec nezorientoval. Netušil jsem, jak pomoci, přitom mi bylo jasné, že musím. Chvíli jsem se cítil bezradně, než jsem si uvědomil, že mám vlastně v batohu tablet s Locusem. Vytáhl jsem jej a začali jsme přemýšlet, jak se zorientovat. Od holčiček jsem se dozvěděl, že startovaly u nějakého sportovního hřiště, a toho jsme se chytili. Na mapě jsem nějaké hřiště skutečně našel a jelikož v těch končinách jiné snad ani být nemohlo, vypravili jsme se tam.

Nebudu to natahovat, dopadlo to dobře. Holčičky zářily štěstím, baštily Tatranku, děkovaly a já se cítil hrozně fajn. Jako když se člověku povede nějaký fakt dobrý skutek. Tahle příhoda pro mě od začátku měla nějaké zvláštní kouzlo, které mě drží dodnes. Jako bych to měl zažít, jako by to na mě čekalo. Přestože jsem ty dvě holky nikdy předtím ani potom nepotkal, hned od prvního okamžiku jsem z nich cítil něco zvláštně silného.

Mějte se krásně a díky za Locus Map, bez něj vůbec nevycházím z domu.

My děkujeme Martinovi za vřelá slova a přejeme mu mnoho zábavy při bloudění s Locusem!

Článek Martin Vlach: Locus Story se nejdříve objevil na Locus Map - mobile outdoor navigation app.

Článek se nejdříve objevil na Locus Map - mobile outdoor navigation app.